ROZHOVOR: Inspiraci čerpám z dětství, říká spisovatelka Hlavinková při návštěvě rozdrojovické knihovny

Ilustrační foto
Autor: archiv Lucie Hlavinkové,...

Paní Hlavinková, kde čerpáte inspiraci pro psaní svých příběhů?

Všude možně. Pro dětské knížky většinou v mém okolí, ze vzpomínek na dětství, samozřejmě z příhod se psem a všemi zvířaty, co jsme kdy měli. Pro knížky pro dospělé z historie, kdy jádrem knihy je nějaká skutečná událost, skutečná postava, také tam jsou postavy vymyšlené nebo děj je mnou vymyšlený, ale vždy se snažím, aby tam bylo reálné jádro.

Kde čerpáte inspiraci pro příběhy z historie?

Mám vystudovanou historii, čerpám z toho, co se kde dělo zajímavého, nebo to na mě náhodou „vyskočí“ na internetu a já už si pak dohledávám informace a pracuji dál.

A kde si je dohledáváte?

Nejvíc v Moravské zemské knihovně, tam mají povinné výtisky, takže člověk dostane všechno, na co si vzpomene z literatury, a také na internetu. Anebo jsem měla vzácnou možnost mluvit s několika pamětníky, třeba pro moji knihu Kdo šije u Podolské jsem mluvila s pamětnicí, paní, která byla žákyně paní podolské na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Mě zajímalo, jakou měla paní Podolská povahu, to se z literatury nedovíme. Měla prý velmi přátelskou povahu, byla otevřená k lidem, ale taky byla samozřejmě náročná, co se týče kvality práce, a to jí vyneslo pověst úžasného salonu, který se mohl vyrovnat těm světovým.

Co vás ovlivnilo, že jste se rozhodla pro spisovatelskou dráhu?

Úplně za prvé hrozně ráda čtu a za druhé můj děda byl spisovatel Miroslav Skála. Všichni ho znají, protože jeho knížka Svatební cesta do Jiljí byla zfilmovaná geniálním způsobem. I babička, jeho žena, psala dětské knihy, tak ta dráha mě k tomu vedla. Ale těžko říct, já jsem si hrozně přála být spisovatelkou už od dětství a nakonec se mi to splnilo.

Měla jste nějaký svůj vzor, oblíbenou autorku?

Já jsem četla a pořád čtu všechno, romány, detektivky, povídkové knihy. Mám své oblíbené autory, ale vzor nemám.

Co byste poradila rodičům, kteří by rádi více vedli svoje děti k zájmu o čtení a podpořili čtenářství?

Já myslím, že nejlepší vzor je v nich samých, když děti vidí, že rodiče čtou a kupují se knihy, chodí se do knihovny, tak k tomu budou tíhnout lépe. Musím ale říct, že moje děti jsem velice vedla ke čtení, pak měly takovou přestávku, kdy byly jenom na počítači a na mobilu, ale dospělo to k tomu, že se ke čtení vrátily a zase čtou, takže to semínko se uchytí jako u malých dětí a je velká naděje, že se zase rozroste.

Které období vidíte jako kritické ve vývoji dětí, když jste říkala, že pak v nějakém období načas od čtení odešly?

To byl konec základní školy a potom celá střední škola. A až v dospělosti, na vysoké, se k tomu vracejí, protože jsou přesyceni technologiemi, a knížka, hlavně tištěná, je něco jiného, a je to k nezaplacení.

Na co se mohou těšit dětští i dospělí čtenáři v příštím roce?

Budu mít novinky, protože na jaře vyjde za prvé knížka pro úplně malé děti, to budou pohádky před spaním a budou se jmenovat Bylinková babička. Byly psané původně pro Hajaju, pro vysílání v rozhlase, a nyní vyjdou knižně s krásnými ilustracemi. A v dubnu mně vyjde knížka pro dospělé, bude se jmenovat Svátek hada, a je hodně založená na vyprávění pamětníků. Jedna postava je inspirovaná pánem, který zažil 2. světovou válku jako partyzán a zažil neuvěřitelné příhody, několikrát unikl smrti a jeho vnuk o něm říká, že byl James Bond Východu. Bude to hodně dobrodružné.

Budeme se těšit a určitě budeme mít obě knížky v rozdrojovické knihovně.

Děkujeme za rozhovor.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Rozdrojovického zpravodaje. Titulek je redakční.