Jak se v M. Knínicích slaví ostatky? Masky ani dobré jídlo nesmí chybět

Ilustrační foto
Autor: OÚ Ruda

Ostatky, nebo také vostatky, masopust, fašank či karneval se slaví napříč celým světem. Tento čas se přesně vypočítává podle data velikonočních svátků. Masopustní veselí končí den před popeleční středou. Mnohdy se setkáme i s pojmenováním škaredá středa. Možná je to pro to, že je „ta tam“ doba nestřídmého hodování a nastává postní období.

Podle pamětníka pana Svídy nesměl v Moravských Knínicích mezi maskami nikdy chybět rychtář nebo policajt. Ten byl prostředníkem mezi vrchností a „poddanéma“. Všechny „rychtoval“, a když bylo potřeba, i „zrychtoval“. Později byly jeho pravomoci rozděleny na starostu a obecního policajta. V současné době řídí v naší vesnici průvod masek pouze „policajt“. Kromě řídící funkce také oznamuje všem občanům: „Z rozkazu císařské Milosti a pána starosty se k udržení pořádku a zachování práva na vědomost dává, že dnes v noci se basa pochovává." 

Mezi maskami naleznete i kominíky, řezníka s prasetem, myslivce s kancem, jeptišky, strašáky do zelí, masopusta, vodníka, smrtku, babku s dědkem a další. Nechybí nevěsta s ženichem a jako na každé veselce i různorodé hudební seskupení s hudci, vozembouchem a někdy i harmonikou. Za zvuku místní filharmonie prochází masky celou obcí a zvou všechny občany na večerní ostatkovou zábavu.

V dřívějších dobách chodily „maškary po dědině“ s prádelním košem, do kterého jim lidé vkládali vajíčka, sádlo, špek, „šlivovicu“, „sladkó zelenó peprmintku, zednickó nebo starorežnó“. Ostatkový průvod vždy končil v sokolovně. Když se setmělo, zašla se „dechovka i s maskama“ zahřát dovnitř. Usmažily se „véca se špekem“, pojedlo se, popilo s „muzikantama“ a chystalo se na večerní zábavu.

Ostatkový rej začíná v sokolovně v osm hodin. K tanci a poslechu již nehraje ani místní dechová hudba ani hudební seskupení, které prochází vesnicí. Většina masek se jde domů „přemaskovat“ a do sálu vchází jako někdo jiný. Za hudebního doprovodu brněnské hudební skupiny Velvet se masky seřadí, představí a následně mají dostatek času na to, aby diváky zaujaly a získaly si jejich cenný hlas. Masky s nejvyšším počtem lístků vítězí a odnáší si zasloužené odměny. A všichni netrpělivě čekají na odmaskování.
Pan Svída vzpomínal: „Před vodmaskováním musel rychtář zamknót a hlídat sokolovnu, protože některý masky prchaly i zadníma vokýnkama s prkýnkama na krku, aby je nikdo nepoznal." 

To už v dnešní době není potřeba. Přetržka v zábavě nastává o půlnoci. V té chvíli se objeví pan farář a za ním kopáči nesoucí na márách basu. Nejedná se o basu piva, jak by se mohli někteří domnívat, ale o smyčcový hudební nástroj, jehož odchod všichni mohutně oplakávají. Farář se ujme smuteční řeči: „Nadešel čas rozlóčení naša baso milá, co ses tolik o veselost našu zasloužila." 

Než se i já s vámi rozloučím, chtěla bych vás požádat, abyste nebyli lhostejní k tradicím, které se snažíme udržovat. Všichni jste součástí vesnice, kde si myslíme, že je důležité zachovat kulturní dědictví našich předků. Nebojte se nám otevřít dveře, vyslechnout nás a obdarovat. Však věcné dary se dostanou k rukám nejlepších masek na ostatkové zábavě a vy můžete být toho všeho součástí. Budeme rádi, když přijdete mezi nás. Ať už v masce či bez masky.

Článek byl převzat ze Zpravodaje obce Moravské Kounice se souhlasem vydavatele