Blanenský rodák Olda Štos: Chamjé khola mě mnoho naučil. Už se tam ale nevrátím

Ilustrační foto
Autor: rchiv expedice Chamjé kh...

Chamjé khola mě mnohému naučil. Už se tam ale nevrátím…
…říká Olda Štos, kterému se podařilo se svým mezinárodním týmem pokořit největší a nejnáročnější kaňon světa Chamjé khola mezi štíty Annapurny a Manaslu. Devět odhodlaných kaňonářů si zde sáhlo až na dno svých sil. Odměnou je jim prvenství v kompletním svislém průstupu kaňonem. Na návrat však nepomýšlejí. Převyšuje míru rizika.

Kaňon s nejvyšším stupněm obtížnosti Chamjé khola v mnohém připomíná peklo. Své o tom ví i francouzský tým, který se o jeho zdolání pokusil už v roce 2011. V mnohém byl inspirací skupině Rusů, Ukrajinců a Italů, vedené jediným Čechem, rodákem z Blanska Oldou Štosem, která se do Nepálu vydala začátkem února tohoto roku. „Podařilo se nám navázat na úspěch Francouzů, i když ve skalách bohužel nezůstala vůbec žádná jejich kotvení, sestupovou trasu jsme proto museli kompletně připravit znovu,“ vysvětluje zkušený speleolog a kaňonář Olda Štos. Ačkoli je francouzští kolegové od záměru pokořit Chamjé kholu odrazovali, podařilo se jim přes veškerá úskalí, která toto místo představuje, nasbírat poslední síly a svisle celým kaňonem prostoupit od vrcholku až do údolí k vesničce Chamjé. Během sedmi dnů, po čtyřech letech příprav.

„Prošli jsme místa, kde dosud lidská noha nestanula, zažili jsme řadu dramatických chvilek, kaňon je totiž po zemětřesení v Nepálu poměrně nestabilní. Čelili jsme obrovské mase ledové vody z tajícího sněhu,“ popisuje Štos, „museli jsme se vyrovnat se zraněními, která v daných podmínkách mohla znamenat i smrt. Každý v tu chvíli navíc bojoval tak trochu i sám se sebou.“

Po šesti dnech sestupu členové expedice konečně došli na záchranné stanoviště, kde na ně čekali šerpové a zbytek expedičního týmu. „Měli pro nás jídlo, suché oblečení a materiál. Ztráty byly bohužel velké, nejen zdravotní, měli jsme poškozené voděodolné obleky, ne všichni tak mohli pokračovat až k vytouženému cíli. Z devíti členů expedice jsme nakonec vybrali tři, kteří dokončili průstup kaňonem v celé jeho délce. Sedmý den byl neskutečným zážitkem nejen pro ně a zbytek celého týmu, ale i místní šerpy a nosiče, kteří tyto silně emotivní chvíle mohli prožívat s námi,“ popisuje největší dobrodružství
svého života blanenský rodák.

Ještě před odletem do Nepálu se Olda Štos netajil tím, že tímto adrenalinovým zážitkem rozhodně nic neskončí. Riziko ho prostě přitahuje a nebrání se žádným výzvám. Přesto po návratu přiznává, že k určité změně v jeho přístupu přece jen došlo. „Ověřil jsem si, že není důležité, kde člověk je a co dělá, ale jak to dělá a hlavně s kým. Na ‚slovanské’ kamarády jsem se mohl vždy stoprocentně spolehnout, jako komunita jsme drželi při sobě a vzájemně jsme si pomáhali, děj se co děj. Italové jsou ale jiní, jejich přístup byl diametrálně odlišný. Technicky byli dokonalí, ale lidsky jsem se v nich neskutečně zklamal. Už vím, že výběr lidí pro podobné zážitky je skutečně na prvním místě.“ Už teď se Olda Štos připravuje na další projekt. Nový Zéland, Tchaj-wan, nebo Papua-Nová Guinea? Nechejme se překvapit...

Výprava pořídila během expedice mnoho cenného materiálu. Příznivci canyoningu proto mohou počítat s řadou besed, přednášek či výstav ať už v Blansku, nebo i jinde po celé republice.

Článek byl převzat ze Zpravodaje města Blanska se souhlasem vydavatele.