Deník legionáře část 5.: „Bydlíme v zemi v díře, není tam tak zima!“

V následujícím pokračování Deníku z války prožijeme s tetčickým legionářem Vánoce i přelom prvního válečného roku. S nástupem zimy se mění i denní náplň vojáků, navíc ruská ofenzíva je čím dál blíže. Válka uvízla na mrtvém bodě a generálové se začali připravovat na skutečnost, že bude mít dlouhé trvání. Zápisky z fronty nás tentokrát zavedou až do jara roku 1915, kdy Rusové slavili úspěch – po několikaměsíčním obléhání obsadili strategickou pevnost Přemyšl.

Deník Tomáše Holešovského, rodáka z Tetčic na Rosicku, publikujeme úplně poprvé a postupně najdete na našich portálech kompletní přepis původních zápisů. První díl najdete ZDE.

 

 

12. 11. 1914

V poledne jsme se nastěhovali do jedné školy, více nic nového.

13. 11. 1914

V poledne jdeme na dráhu a jedem do města Bendziny u Katovic, kamž jsme dojeli.

14. 11. 1914

Ráno. Odtud jsme šli přes Grodek do jedné vsi, kdež jsme se ubytovali, a večer jsme šli zase nazpět do Grodku, kdež jsme zůstali. Zdejší okolí jest samé doly a továrny. Stoje na jednom místě načítal jsem 183 továrních komínů.

15. 11. 1914

Kopem zákopy celý den.

16. 11. 1914

Zase zákopy. V poledne za námi dojel náš tren z Krakova, na cestě jim shořelo 15 koní. Zde se máme dobře, dostane se zde všechno koupit.

17. 11. 1914

Zákopy.

18. 11. 1914

Zákopy. Padá sníh a fasujem zimní prádlo.

19. 11. a 20. 11. 1914

Zákopy.

21. 11. 1914

Jdeme od 6 hod. ráno do 9 hod. večer a došli jsme do Závěrče, kdež jsme se ubytovali v jedné továrně.

22. 11. 1914

Spravujeme cestu. Večer jsem se sešel se Sedlákem Josefem a Smutným Václavem. Jsou u polní nemocnice.

23. 11. 1914

Zase správa cesty. Večer jsem dostal z domu 35 dopisů.

24. 11. 1914

Správa cesty.

25. 11. 1914

Ráno jdeme do vsi Vlodovic a ubytovali jsme se někteří ve stodolách, někteří v zemi. Odpoledne spravujem opuštěné a poškozené zákopy ale opatrně, neboť nás Rusové pozorují a posílají nám pozdravy. Našli jsme tam také dva naše mrtvé vojáky, tak jsme je hned zahrabali.

26. 11. 1914

Zákopy. Já jdu ráno s naším Inženýrem a jedním nadporučíkem k bitevní čáře, kdež mají ti páni něco k vyřízení. Cestou leží všude po zemi spousty ruských i našich zbraní, nábojů, výzbroje i oděvů a našel jsem také tři ruské a jednoho našeho mrtvé. Náš byl z Kojetína, jméno jsem zapomněl.

Došel jsem, jsa kryt kopečkem, asi na 250 kroků od našeho řetězu a díval jsem se ovšem opatrně na naše i na Rusy, kteří byli asi 600 kroků od našich vzdáleni. Obojí jsou zakopáni a jen občas některý vystrkuje hlavu a ozývají se jednotlivé výstřely z obou stran a po chvíli zahučí rána z děla na té neb oné straně. Celkem je zde teď dosti klidno, bojuje se více v noci. Když jsme šli zpátky s p. Inženyrem, našel jsem nevybuchlý ruský 15cm granát. Inž. se na něho zvědavě díval, a když jsem řekl, že jest nebezpečno s ním pohnout, šel rychle od něho pryč. Večer jsem dostal službu a pozoroval jsem, jak v oněch místech, kde jsem byl ve dne, se rozpoutal boj a rozeřvala děla. Trapno pomyslit na raněné, kteří při té zimě zůstanou ležet ve sněhu a obyčejně zmrznou.

27. 11. 1914

Kopem zákopy pod slabým ruským ohněm a jeden našinec byl lehce raněn šrapnelovou střepinou.

28. 11. 1914

Jsem nemocen, naši dopoledne dělají v lese, odp. prázdno a na noc jdou kopat zákopy.

29. 11. 1914

Dopoledne prázdno, odpoledne zákopy do 7 hod. Přes poledne se zde rozpoutala kanonáda, naše jedna baterie jest umístěna nedaleko našich stodol, ozvala se, a Rusové nám trochu pokropili šrapnely kvartýr, ovšem pro nás beze škody. Ve vedlejší vesnici požár.

30. 11. 1914

Jsem zase nemocen, naši dělají zákopy.

1. 12. 1914

Jsem zdráv. Zákopy.

2. 12. 1914

Ráno šlo 20 mužů do kostela, ostatní jsme šli zase na zákopy. Co jsme zde, máme o muziku postaráno, neboť jsou zde všude v okolí postavena děla, a nedaleko vesnice náš řetěz, a střílí se všude ve dne i v noci.

3. 12. 1914

Zákopy. Dnes došly nové posily ke zdejším plukům.

4. 12. 1914

Natahujem před zákopy ostnaté dráty. Při tom mi jedna ruská kulička provrtala plášť, pro mne ovšem beze škody.

5. 12. 1914

Děláme zase zákopy. V noci a celý den jest na bojiště nápadně ticho.

6. 12. 1914

Zákopy celý den až do noci. Odpoledne padal sníh, tak jsme byli hodně modří.

7. 12. 1914

V noci jsem měl službu, proto dopoledne jsem zůstal doma a zase jednou za delší čas se umyl, vyčesal a přezul boty. Odpoledne zahrabujem 6 vojáků od 4. pluku, kteří leželi od 17. 11. na poli. V noci zuřila směrem k Čenstochové krutá bitva a my museli se světly do pole k záložním opevněním, bychom v případě že by naši ustupovali, je provedli přes překážky.

8. 12. 1914

Ve dnes zase zákopy, při čemž jsme vykopali množství lidských kostek, byly již hodně zpuchřelé. Asi památky z některé dřívější vojny. V noci zase služba jako včera, dosti silná střelba a požár ve vedlejší vesnici Gůře.

9. 12. 1914

Dopoledne zákopy, odpoledne mám spravovat polámané nářadí. Hráli jsme karty a večer jsem řekl, že není dřevo, které by se nám k tomu hodilo.

10. 12. 1914

Dopoledne zákopy, ale že nám tam Rusové posílají granátové pozdravy, jdeme do lesa kácet dřevo.

11. 12. 1914

Zákopy.

12. 12. 1914

Jsem nemocen. Druzí kopou zákopy.

13. 12. 1914

Neděle. Dopoledne zákopy, odpoledne zase, ale sotva jsme přišli na místo, přeletěl nás granát a vybuchl kousek za námi, hned po něm druhý, třetí zaletěl do vesnice na jednu chalupu a zabil 5 dětí, babičku, otce, matce urazil obě nohy a poranil ještě jiné tři osoby. Dva následující přelétly až za vesnici, potom praskly nad námi dva šrapnely, a že jsme se zatím schovali do zákopů, začali střílet na nedaleký les, v němž naši také pracovali. Potom stříleli na druhou vesnici asi 1 km od nás vzdálenou.

14. 12. 1914

Děláme celý den “vlčí jámy!”.

15. 12. 1914

Na dnešek v noci Rusové v tichosti vyklidili scaly, ve kterých byli opevnění. My děláme celý den zákopy.

16. 12. 1914

Ráno o 4. hodině vstáváme a jdeme směrem severovýchodním s 1 hodinovou přestávkou do 7 hodin večer, do jednoho městečka, kdež jsme na noc. Dostal jsem ještě na noc službu, proto ráno jsem nemohl tornu unést a dal jsem si jí na vůz.

17. 12. 1914

Včera jsme neměli oběd ani večeři a dnes jdeme bez snídaně dále. Oběd také není, já jsem dostal od jednoho 84tníka dva pečené brambory a jdeme do 4 hodin odpoledne, načež nám vaří čaj a oběd. Po obědě jde polovic mužů dále, já jsem zůstal u trenu.

18. 12. 1914

Celý den prázdno a celý den jíme a pijem.

19. 12. 1914

Ráno o 4 hodinách jdeme dál tím samým směrem do 4 hodin odpoledne k vesnici Rembešice, kdež čekáme do 10 hodin. Večer, až prošlo německé vojsko, jehož je zde spousta, na čež jdeme za vesnici, kdež táboříme. Večer byla všude povznešená nálada a mnoho opic. Projížděl zde totiž arcivévoda Petr Ferdinand a dva němečtí vyvolení v průvodu několika jenerálů, proto bylo třeba povzbudit vlastenecké city vojska nějakým vědrem rumu.

20. 12. 1914

Spravujem cestu.

21. 12. 1914

Zase správa cesty, ale nechali jsme toho, neboť nás Rusové odtud prohnali několika šrapnely.

22. 12. a 23. 12. 1914

Kopem zákopy.

24. 12. 1914

Zase zákopy a večer do kostela na pobožnost, načež do jedné rozbité stodoly, kdež byl vánoční stromek a nadílka. Já jsem se té komedii vyhnul, neboť jsem měl službu.

25. 12. 1914

Pátek (Boží narození), kopem zákopy.

26. 12. 1914

Ráno o 6 hodinách jdeme asi hodinu a půl směrem k Jendřejovu, odpoledne kopem zákopy do 12 hodin v noci.

27. 12. 1914

Ráno o 7 hodinách jdeme asi 4 hodiny cesty do Podchojny u Jendřejova, máme špatnou cestu, neboť stále prší a jest mnoho bláta.

28. 12. 1914

Spravujem cestu. Počasí se mění a začíná mrznout. Jsem již asi 3 dny ve špatné kůži, málo jím a špatně spím.

29. 12. 1914

Dostal jsem “švidnl”. Děláme sanice pod kola pro náš trén a já jako “mistr”. Máme 16 vozů, tak asi 1 měsíc bych si mohl od zákopů odpočinout.

30. 12. 1914

Saně. U Chenčiny zuří bitva. Večer došel rozkaz jít do Jendřejova. Tam ale bylo plno vojska a pro nás nezbylo místo. Vlezl jsem k jednomu židovi do špinavé síně a přespal na zemi.

31. 12. 1914

Ráno jdeme zase zpátky, odkud jsme včera vyšli, a děláme saně.

Orientační mapa cesty Tomáše Holešovského od 12. listopadu 1914 do 4. dubna 1915. Mapový podklad: Google Maps. (Po kliknutí na obrázek si lze mapu přiblížit.)

 

1915

1. 1. 1915

Dělám saně a dostali jsme vánoční dárky od Vídeňáků poslané. No však se dřeme pro Vídeň.

2. 1. až 9. 1. 1915

Dělám saně, nového nic.

10. 1. 1915

Zase saně jenom s tím rozdílem, že jsem s Novákem ze Střelic vypil dvě lahve slivovice.

11. 1. až 17. 1. 1915

Saně.

18. 1. 1915

Saně dnes kazí Ruské aeroplány na Jendřejov bomby.

19. 1. až 24. 1. 1915

Saně a správa nářadí.

25. 1. 1915

Jdeme přes Jendřejov na východ asi 8 km do vsi Volice, kdež máme byty ve stodolách. Já, Fukan, Kocáb a Šindelář bydlíme v zemi v díře, není tam tak zima jak ve stodole.

26. 1. až 31. 1. 1915

Opravuji a ostřím nářadí. (krompáče, lopaty)

1. 2. 1915

Byl zde Následník a Vídeňský purkmistr. Drželi se dosti zpátky a navštívili zákopy, které jsme dělali jenom pro ten účel vzadu za bitevní čárou.

2. 2. až 7. 2. 1915

Děláme zákopy. Třetí četa jde na práci asi 15 km do Měřavy.

8. 2. 1915

Spravujem silnici.

9. 2. až 12. 2. 1915

Lámem kámen na opravu silnice.

13. 2. 1915

Jdeme asi 12 km na jihovýchod do vsi Opatkovice, ale protože Rusové hází granáty až do vsi, tak se nám to nezamlouvá. Ráno na nás pršelo a jest všude hojnost vody a bláta.

14. 2. 1915

Neděle (Ostatky). Ráno jdeme na východ k řece Nidě a po nebezpečných cestách do 2. hod. odpoledne došli jsme do vsi Rajchotky 2 km vzdálené od Opatkovic. Večer a v noci prší.

15. 2. 1915

Pracujem v lese nedaleko Nidy. Počasí pěkný, skoro jarní den, ale po kolena bláta.

16. 2. 1915

Jdeme zpátky k Jendřejovu do vesnice Rakova. Cesta hrozná, bláta po kolena a byty žádné. Já, Fukan, Nekusta a Kocáb jsme se ubytovali u fojta ve chlévě s jednou krávou a třemi telaty. V noci nás budili potkáni.

17. 2. 1915

Zákopy. Dnes jsme měli poprvé koninu.

18. 2. 1915

Zákopy.

19. 2. 1915

Zase zákopy. Do rána mi sežrali potkáni chleba a něco cukru. Měl jsem to v brodsaku za hlavou. V poledne letěl přes nás ruský aeroplán nad Jendřejov a hodil pumu. Pilně jsme na něho stříleli (já ovšem ne), ale směšné bylo, jak se páni důstojníci hned oddělili od mužstva a schovali se v lese.

20. 2. 1915

Zákopy a práce v lese. Prší celý den.

21. 2. až 24. 2. 1915

Práce v lese.

25. 2. 1915

Dopoledne čištění zbraní a šatů, odpoledne jde mužstvo ku zpovědi. Kdo nechce ku zpovědi, musí do práce. Já nebyl ani u zpovědi, ani v práci.

26. 2. 1915

Dopoledne mše svatá u žida, odpoledne rozličné vizity.

27. 2. až 1. 3. 1915

Práce v lese.

2. 3. 1915

Zákopy.

3. 3. 1915

Dopoledne zákopy, odpoledne máme prázdno.

4. 3. 1915

Prázdno. Počasí metelice a zima.

5. 3. 1915

V lese. Na večer jdeme asi 2 hod k řece Nidě a děláme “vlčí jámy” před našimi zákopy u samé vody. Protože jsme v blízkosti ruských předních hlídek, děláme s největší tichostí a o 12. hod., když začala být světlejší noc, jdeme domů.

6. 3. 1915

Dopoledne nic, odpoledne jde polovic mužů do lesa dělat koly.

7. 3. 1915

Dopoledne dělá v lese druhá polovice, večer jdeme zase k řece, ale když jsme tam došli, strhla se menší šarvátka, proto jsme zůstali zatím schovaní za zdí u dvora až děla a pušky umlkly. Potom nás zavedli do zákopů, bychom jim je prohloubili, ale že jsme měli málo krompáčů a půda byla zmrzlá, nešlo to a šli jsme zase na vlčí jámy, ale málo jsme udělali, protože nás stále znepokojovali střelbou a reflektory.

8. 3. 1915

Prázdno.

9. 3. 1915

Na večer jdeme zase na vlčí jámy. Zase málo práce, protože nás ruské stráže stále znepokojují střelbou.

10. 3. 1915

Prázdno.

11. 3. 1915

Večer zase k řece na práci. Protože však Rusové se snažili nás najít a zajmout, utekli jsme včas a šli domů.

12. 3. 1915

Prázdno. Již několik dní mrzne a sněží.

13. 3. 1915

Večer jdeme do práce, ale šli jsme zase domů, aniž bychom začali dělat, neboť se na onom účastku právě dosti živě bojovalo. Cesta špatná, tma a začíná táti.

14. 3. 1915

Práce v lese.

15. 3. 1915

Večer zase k řece. Dnes bylo pokojno až na jednotlivé rány, ale cesta nade vše pomyšlení. Když jsem přišel domů, měl jsem bláto i v uších.

16. 3. 1915

Prázdno.

17. 3. 1915

Spravuji nářadí.

18. 3. 1915

Ve dne nic, v noci zákopy u řeky.

19. 3. 1915

Práce v lese, děláme opevňovací kůly.

20. 3. 1915

Prázdno.

21. 3. 1915

Jdeme na noc k řece, ale práce málo neboť nás Rusové prohnali.

22. 3. 1915

Prázdno.

23. 3. 1915

Dovídáme se nečekanou novinku, že Rusové obsadili Přemyšl. V noci zase děláme u řeky.

 

 

Přemyšlská pevnost v roce 1915 (Zdroj: Library of Congress, volné dílo)

 

Pevnost Přemyšl (polsky Przemyśl, nazývána také Pevnost na řece San či Brána Uher) byla budována od roku 1896. Na začátku 20. století byla dokonce jednou z největších pevností na evropském kontinentu. Po porážkách Rakušanů ze září 1914 se přes pevnost prohnaly desetitisíce ustupujících vojáků a obránci haličské pevnosti zůstali vystaveni ruskému obležení. Těžké boje a nelidské podmínky, které v pevnosti panovaly, spolu s neutuchajícím ruským napadáním vedly v březnu 1915 ke kapitulaci. Ovšem pečlivě připravené – Rakušané stačí zničit vše, co by se Rusům mohlo hodit. Dne 22. března se kvůli nedostatku zásob posádka 110 000 mužů pevnosti vzdává, Rusové tedy Přemyšl nedobyli, ale vyhladověli. Už za tři měsíce však pevnost získá zpět Rakousko-Uhersko. (Zdroje: rozhlas.cz, Wikipedia.)

 

 

24. 3. 1915

Dopoledne nás očkují proti tyfu, odpoledne zase honí mužstvo ku zpovědi.

25. 3. 1915

Dopoledne mše u žida, odpoledne prázdno.

26. 3. 1915

Na noc jdeme zase do Kotlic (vesnice a zámek u řeky, kamž chodíme dělat zákopy).

27. 3. 1915

Prázdno. Přihlížím naší práci za 8 měsíců pro „Boha, Vlasť a Krále!“ Od 1. do 10. srpna 1914 byl čas chlastů a zmatků. Od 11. do 30. srpna hodně pochodů a méně stravy bez muziky. Od 1. do 19. září doba poplachů, bezhlavých a bezúčelných pochodů denních i nočních, skoro žádné stravy a dosti nepříjemného vožení raněných, za doprovodu dělové i puškové hudby. Od 20.9. do 3.10. málo bavící ničení polí lesů a osad u Haliči mezi Žabnem a Dambrovou. Strava lepší, jen chleba málo a střelba žádná. Od 4. 10. do 10. 10. pěkné pochody směrem severovýchodním k ústí Sánu do Visly. Hudba hraje.

Od 11. 10. do 31. 10. práce potřebná i nepotřebná v okolí Sandomieru při každodenní střelbě na všech stranách. 1. 11. slavnostní boj za velké zimy a žádné stravy. Od 2. 11. do 11. 11. pochod do Krakova. Hudbu jsme si obstarávali vyhazováním mostů za sebou a pohánění jsme byli od Rusů, kteří nám skoro šlapali na paty. Od 12. 11. do 14. 11. odpočinek v Krakově a cesta dráhou na německé hranice k městu Bendzinu, bez muziky. Od 15. 11. do 26. 12. za neustálé práce postupujem s menšími i většími přestávkami do Ruska k městu Jendřejovu. Jsme stále u bitevní čáry, a proto střelbu již nepočítáme jako hudbu, ale jako každodenní chléb a sami jsme se přesvědčili, že každá rána netrefí, proto si jí mnoho nevšímáme. Od 27. 12. 1914 do dneška, tj. 27. 3.1915, různé zákopy a opevnění kolem Jendřejova a na pravém břehu řeky Nidy. Stravy dostatek, ale horší jakosti a my většinou plní katharů, zachlazení a revmatismů.

28. 3. 1915

Voda, sníh a vítr. Na noc jdeme k Nidě na práci, při které jsme chvílemi znepokojování ruskými kulkami.

29. 3. 1915

Prázdno.

30. 3. 1915

V noci opět u řeky práce se střelbou na obou stranách, při čemž naši zastřelili dva moskaly kteří se pokusili o přeplutí řeky.

31. 3. 1915

Prázdno. Jsme očkovaní již počtvrté.

1. 4. až 3. 4. 1915

Jsem nemocen. Dnes byli dva naši uvázaní 2 hodiny u stromu za to, že se pohádali s četařem.

4. 4. 1915

Neděle velikonoční. Dopoledne nás zavezli na mši, která byla na návsi před židovnou, odpoledne prázdno, proto jdu na procházku do polí. Večer přišla do vesnice vojskem již přeplněné jedna setnina od 99 pluku a nás jednoduše jakýsi nadporučík vyhnal na ulici a určil tam byt pro dva kadety. Nás tam spalo 19. Já jsem šel jednoduše zase za krávou a telaty do chléva. V jiných chalupách to bylo horší a mnozí naši, kteří se opovážili něco namítat, neb nebyli dosti rychle venku, dostali od toho pána na hubu, bo Drtílka byl ochoten i zastřelit, aspoň revorvér na něho namířil. Je to až hnusné, jak zachází někteří důstojníci v naší armádě s mužstvem, ale já myslím, že to dělají proto, aby se v armádě pěstovala láska k vlasti, k našemu panovníkovi a hlavně se tím podporuje a upevňuje vzájemné přátelství mezi důstojnictvem a mužstvem.

 

 

V dalším pokračování deníku Tomáše Holešovského nahlédneme přímo doprostřed válečné vřavy. Strhující popis ruského útoku i syrové hodnocení každodenního života alespoň částečně přiblíží atmosféru Velké války. Náš voják se také na nějaký čas vrátí do vlasti a dokonce se setká s manželkou. Válka však nekončí a do popředí se začnou dostávat československé legie.

 

 

---

 

 

Výzva čtenářům

Pomozte oživit historii našeho regionu a osudy jeho obyvatel. Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska shromažďuje veškeré materiály, vzpomínky, texty či fotografie, které se váží k panu Tomáši Holešovskému a dalším osobnostem Rosicka. Pokud jste pamětníky nebo majiteli těchto materiálů, neváhejte kontaktovat spolek na adrese horky@rosicko-oslavansko.cz.

Projekt realizuje občanské sdružení Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska.