Deník legionáře, část 3.: „Ničíme vše, nač přijdem, nevíme však proč…“

Ilustrační foto
Autor: Vlastivědný spolek Rosi...

Osobní deník Tomáše Holešovského z první světové války popisuje válečné těžkosti i vzácné veselé chvilky uprostřed východní fronty. Postupně publikujeme na našich portálech celý obsah deníku, který dosud nebyl nikdy zveřejněn. V minulém díle jsme byli svědky prvních vážných válečných střetů na jihovýchodě dnešního Polska. Rodák z Tetčic nám díky pečlivému zaznamenávání přesunů svého pluku umožnil věrnou rekonstrukci jeho cesty ves po vsi. Tentokrát se vydáme směrem na jih, zpět ke Krakovu.

7. 9. 1914

Jsme asi 12 km od hranic Haliče. Také dnes bylo slyšet celou noc kanonádu. Dopoledne čistíme pušky, a protože jsme včera ztratili kuchyň, jedem v poledne bez obědu dále. Mnozí z nás již 3 i 4 dny nedostali menáž a živíme se ovocem a pečenými brambory, které pečem v noci, a při tom jsme ve dne v noci na nohou. Kolem nás vozí a chodí ranění naší, Rusové i Němci všechno pohromadě, a je zde 4000 zajatých Rusů. Jdeme zpátky směrem k Josefovu a o 8. hod. došli jsme do Boštěradova, kdež máme do rána službu.

8. 9. 1914

Ráno není do čeho kousat, proto jdeme na lov. Ulovili jsme trochu bramboru, špeku a denaturovaného špiritusu, tak vaříme, jíme a pijem. Z města Radomyšle dovezli zápalky a tabák, proto i kouříme, a máme se dobře.

9. 9. 1914

Celý den jsme na místě, až na večer vyjíždíme s raněnými, většinou prušáky, ale po asi 2 hod. jízdě se rychle vracíme, neboť cesta již jest v moci Rusů, a jedem znovu jinou cestou přes Dzsechovice do Zaklíkova, kamž dojíždíme o 6. hod. ráno.

10. 9. 1914

Město je proměněno v nemocnici, svážejí sem raněné a odtud je rozesílají do Rakouska po městech.

Pořád se nám povídá o postupu a vítězstvích rakouské armády, a sami vidíme opak toho. Mnoho míst, kterými jsme prošli je teď v ruských rukách, kolem nás vozí tisíce raněných, samé domobrance, aktivního vojáka zde neuvidíme, a poslední dny jsme od Rusů honění z místa na místo, proto nám "páni" povídají, že ustupujem schválně, bychom Rusy vlákali do pasti, ale mně se zdá, že jim dáváme veliké a drahé vnadidlo, neboť u nás padají tisíce lidí starých od 33 do 38 let.

Teď mi říká náš šikovatel, že prý Rusové obsadili Lvov.

Dopoledne jsme složili marody, odpoledne je zase nakládáme a vezem je dále do Rozvadova, kamž jsme přijeli v 10 hod. večer a do rána jsme skládali raněné.

11. 9. 1914

Koupil jsem v městě německé noviny, z níchž se dovídáme, že Rusové jsou ve Lvově, a Němci u Paříže, ale nám říkají už dva týdny, že Němci mají Paříž, s Francií že je smluvený mír a zde že bude za pár dnů také.

V městě není nic k dostání, jest úplně vyjezeno. Odpoledne nakládáme oves a v noci jedem směrem na západ.

Zkreslené informace a falešné naděje o brzkém konci války snad držely vojáky při síle. Stejně jako na západní frontě ale došlo i v Haliči k zakopání a na rozdíl od situace ve Francii byla na východě nevýhodou pro Trojspolek jednak obrovská rozloha území, ale také téměř nevyčerpatelné lidské zdroje ruské armády, byť technicky zaostalé. Stejně tak jako se nekonal mír v Paříži, nekonal se ani v táboře vojína Tomáše Holešovského.

Orientační plán cesty Tomáše Holešovského během září 1914. Mapový podklad: Google Maps. (Po kliknutí na obrázek si lze mapu přiblížit.)

12. 9. 1914

Jedem do poledne, načež odpočinek a vaří se oběd. Po chvíli poplach, převrátit kotle a ujíždíme dále, ale jiným směrem, neboť při odpočinku slyšeli jsme blízko před námi střelbu z pušek i z děl. Jedem do večera a jsme v polích přes noc. Celou noc prší, proto nálada špatná. O 12. hod. v noci poplach.

13. 9. 1914

Stojíme v polích v dešti, o 4. hod. ráno vyjíždíme směrem na jih, o 7. hod. v pravo a před námi začínají praskat šrapnely, proto zatáčíme honem v levo a jedem přes Tarnopolskou Volu, Bielou, Mailan, kdež 1 hodinu odpočíváme a jedem dále přes lesy a pole až do 3. hod. ráno a zůstáváme v polích stát.

14. 9. 1914

Krmíme koně, protože již dále nemohli jít. Cestou nám jich zdechlo 8 a zde při krmení 5, dohromady 13 ze 180 vozů za jeden den. Po nakrmení hned jedem dále do 4 hod odpoledne do vsi Sgurkova, kdež vaříme a přenocujeme.

15. 9. 1914

Dopoledne odpočíváme, v poledne vyjíždíme a jedem do Malé Radomyšle, kdež nakládáme chléb, a za městem jsme přes noc, která nestála za nic, protože v městě se dostala koupit kořalka, většina kočích i vojáků se opila, a dělali rámus až do rána.

16. 9. 1914

Ráno jedeme nazpět přes Mieleč do vesnice Krasotína, kamž jsme přijeli o 6. hod. večer. Sotva jsme postavili stany, přihnala se bouře, stany se nám podplavily a my musili z nich utéct. Pršelo do 10 hod., potom obědváme a jdeme spat.

17. 9. 1914

Ráno skládáme věci, které jsme přivezli, a jedem nazpět. O 9. hod. večer jsme v Mielči, kdež jsme přes noc. Dnes jsme zase bez jídla, není co vařit.

18. 9. 1914

Prší. O 11. hod. dopol. jedem do vesnice Vampířova, kamž jsme dojeli o 5. hod. odp. a dostali oběd, a vybírali vši, máme jích dost všichní.

19. 9. 1914

Ráno spravujem cestu o 10 hod oběd a jdeme do Žabna, kamž jsme došli o 2. hod. v noci a stáli v dešti na náměstí do rána.

20. 9. 1914

Prší bez ustání a o 10. hod. dopoledne konečně jsme se dostali do jedné stodoly a čekáme, co bude dále. Trén, s kterým jsme jezdili, se od nás oddělil a bude asi rozpuštěn, neboť koně jsou již úplně zničené, a mnoho jich pozdechalo. Dnes byla první neděle, kdy jsme měli trochu pokoj, tak jsme se aspoň vyspali.

21. 9. 1914

Ráno "fasujem" peníze, tabák a chleba, načež obědváme a jdeme asi 1 a půl hod. na jihovýchod, kdež děláme zákopy a kácíme les. Dělali jsme až do noci a potom jsme si hledali nocleh ve vši Širadze.

22. 9. 1914

Ráno jdeme zase do včerejší práce. Před polednem začalo pršet, déšť trval stále až do noci, tak že jsme šli večer na nocleh naskrz promoklí a spali ve stodole. Odpoledne za mnou přišel bratr Florián z vedlejší vesnice a vyprávěl, u nich (II. prap. saperů) že jest to ještě horší, než u nás, jsou od důstojníků bití a kopaní a byli již dvakrát v ohni. Když jsme šli večer z práce, potkali jsme jednoho kadeta od saperů, který nás oslovil asi takto: „Z cesty pakáž jedna prašivá, zatracený ksindl!" (Jest u nás 32 učitelů).

23. 9. 1914

Kácíme les celý den, večer jdu do služby.

24. 9. 1914

Zase les a zákopy.

25. 9. 1914

Děláme zase zákopy celý den i večer až do půl noci.

26. 9. 1914

O 4. ráno jdeme zase dělat. Po poledni přijel důstojník a poručil všechny zákopy, které jsme za 4 dny udělali, zničit a zakryt. Večer jsme šli dělat zase nové zákopy v jiném místě.

27. 9. 1914

Ráno jdeme zase kácet les. Dnes nás zde dělá několik tisíc, neboť sem došly dva pluky uherské pěchoty a dělají s námi. Po několik dnů se zde boj nějak utišil a naše vojsko zaujímá jiné postavení. Mluví se zde o mnoha tisících zajatých Rusů, avšak určitého nic nevíme, a mne by zajímala jedině zpráva o konci války. Teď již po tři dny dostáváme k obědu také příkrm, a sice spálený hrách a večer místo kávy bramborovou polévku, což jest nám velice vhod. Odpoledne jsme někteří zase káceli les, druzí bourali domy ve vesnici, kde jsme na bytě.

28. 9. 1914

Po snídani zase do práce, ale já jsem měl roztrhané boty, proto jsem šel k ševcům. Lidé zde ve vesnici dostali uvědomění, že zde dojde k bitvě, a kdo chce, aby se vystěhoval. Dnes se mnozí stěhují, ostatní si kopou v zemi skrýše. Odpoledne jsme zbořili a spálili dvě vesnice, aby byl upraven terén pro bojiště.

29. 9. 1914

Ráno zase do lesa. Jsme teď všichni poněkud zanedbaní, protože jsme se již přes týden nemyli a nečesali, a když jsme v lese, pečeme brambory v ohni, tak se hodně učerníme. Odpoledne jsme vyhazovali se sapery zase jednu vesnici dynamitem a pálili, na večer jsme zmokli.

30. 9. 1914

Ráno zase do lesa kácet. Odpoledne jsme káceli u jiné vesnice, z níž sapeři odváželi seno a obilí, ostatní na večer zapálili. Vůbec, naše práce teď asi 10 dní záleží v tom, že ničíme vše, nač přijdem. Ráno třeba přijdem do vesnice, kde jde všechno svým chodem, obyvatelé dostanou rozkaz za 2 hod. se vystěhovat, jsou nucení odejít s tím, co mají na sobě, vesnice se rozkope, spálí a večer vidíme místo ní hromady doutnajícího dýmu a kolem pobíhá nějaký opuštěný pes neb slepice. Nábytek, nářadí, nádobí, obrazy ba i šatstvo a peřiny musí lidé pro nedostatek času nechat na pospas dynamitu a ohni. Proč se to dělá nevím, neboť Rusové prý couvli již asi 40 km nazpět.

Tímto se končí druhý měsíc, ten již jest více válečný než první.

Také další pokračování deníku se ponese ve znamení budování zákopů a válka se stále více a více posouvá do patu války poziční. Svou roli začne sehrávat i přicházející zima.

Výzva čtenářům

Pomozte oživit historii našeho regionu a osudy jeho obyvatel. Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska shromažďuje veškeré materiály, vzpomínky, texty či fotografie, které se váží k panu Tomáši Holešovskému a dalším osobnostem Rosicka. Pokud jste pamětníky nebo majiteli těchto materiálů, neváhejte kontaktovat spolek na adrese horky@rosicko-oslavansko.cz.

Projekt realizuje občanské sdružení Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska.