ROZHOVOR: Mladá duše babských hodů v Lelekovicích

Ilustrační foto
Autor: Eva Peterková

Lelekovice zažily babské hody před více než šedesáti lety a pak až letos. Za impulsem k oživení folklórní události stojí Terka Švábová, rozená Křehlíková, a tak jsem ji požádala o setkání nad tímto tématem.

Teri, kdy na Tebe tento nápad přišel a jak to bylo od začátku?

„Hody miluji od malička, určitě na tom má podíl moje babička a taky rodiče, zajímaly mě kroje, jejich části a jak mají vypadat ty naše. Získávala jsem informace o autentické podobě místních krojů např. v Podhoráckém muzeu v Tišnově u paní Ochrymčíkové, od které jsem se dověděla, že lelekovické kroje spadají spíše do etnografické oblasti Podhorácko než Brněnsko, že jsou takovým přechodem mezi nimi. Nepatří mezi tzv. bohaté kroje, jsou tvořeny třemi spodnicemi, sukní – z pruhovaného plátna různých barev ty všední, z brokátu sváteční, rukávci, kordulou, vyšívanou vestičkou, krejzlem, šátkem tzv. vídeňským a ozdobou na krk – sametkou s perličkou. K našemu kroji nepatří červená rtěnka. 

Hodně jsme se kvůli inspiraci najezdili s místními hochy přímo po hodech v okolních vesnicích. S Jonášem Vlachem, Jirkou Antonovičem a s mým nynějším manželem Martinem. Učili jsme se tam přespolní nástupy, vrtěnou, tance k cimbálu, Jonáš s Martinem se zdokonalovali ve verbuňku – snad nám ho na podzimních hodech předvedou.

V roce 2017 jsem šla poprvé na naše hody. Byla jsem za stárku čtyřikrát, vloni jsem nacvičila s dětmi moravskou besedu, kterou jsme předvedli u máje, a myšlenka na babské hody potom přišla jaksi logicky – dětská chasa k nim totiž patří. A tak jsem se loni v červnu zmínila Katce Niziolové, jestli by do toho se mnou šla. Pak jsem se zeptala pana starosty a ten byl taky pro. Tak jsme se začaly od ledna scházet v neděli večer nad sámoškou, zvlášť se nacvičovalo s dětmi, při čemž pomáhala Katka Machátová, Oskar alias Petr Ošmera, on totiž do detailu zná moravskou i českou besedu…a výsledek řada z vás viděla 17. května.“

Bylo vás 19 a k tomu 6 párů dětské chasy. Kdo šil to množství krojů a jak dlouho se šije jeden? Jejich škrobení taky není žádná legrace. K tomu samozřejmě nácvik hlavního tance, jak jste to všechno za tak málo měsíců zvládly?

„Sukně a spodnice jsem šila já, navazovala jsem šátky, jupky jsme si kupovaly myslím v Reserved, a některé se šily. Šily se pro holčičky sukýnky, pro kluky lněné kalhoty třaslavice (lidové kalhoty) a zástěry. Škrobení byla společná akce zase nad sámoškou, kdy přijel z Líšňáků Jiří Hemelík a učil nás, jak udělat správnou škrobovou lázeň a jak potom postupovat – žehlit, aby měly spodnice patřičné a pevné tvary. Můžu vám říct, že těch 15 žehliček najednou dokonce vyhodilo pojistky, protože na tuto práci jsou nejlepší staré žehličky a ty holt ještě nebyly tak úsporné.

Ženy byly aktivní, každá se zapojila do shánění toho, co bylo potřeba a do příprav obecně. Radka Hermanová vymyslela skvělou choreografii našeho tance a byla naší výraznou pěveckou oporou. Měla jsem a mám z toho všeho velkou radost.

Je na místě říct, že bez podpory obce a hasičů bychom to ale rozhodně nezvládly. Obec zaplatila muzikanty a víno, hasiči připravili perfektní zázemí a postarali se o všechno občerstvení. Opravdu moc díky.“

Co byl největší oříšek, který se mohl jevit jako problém?

„Nejdřív to bylo shánění látek na kroje. U nás už snad není žádný výrobce materiálů, které jsme potřebovaly. Nakonec jsme pochodily v galanterii a metráži na Palackého ulici v Brně a na internetu.

No a den před konáním hodů jsme třeba nevěděly, jak usadit na asfaltové ploše u hasičky březovou máju. Tady nastoupili pánové od obecní techniky a vymysleli kamením vyplněný barel, který jsme pak už jen trochu dozdobily.“

Máš už nějaký nápad, přání, které bys chtěla uskutečnit na babských hodech v příštím roce?

„Budeme se snažit naučit víc děvčáckých písní, které jsou pro babské hody typické.“

Myslím, že si všechny ženy, které se věnovaly přípravě skvělých babských hodů zaslouží poděkování a smeknutí klobouku – dámy, byly jste úžasné. Jsem přesvědčená, že kdo letos na vašich hodech byl, už se těší na ty příští.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Zpravodaje obce Lelekovice.