ROZHOVOR: Umění nabízí cestu, jak vyjadřovat krásu stvoření, říká lelekovický výtvarník Milivoj Husák

Ilustrační foto
Autor: Lelekovický zpravodaj

Umělecká díla mají nepřebernou škálu podob a tvorbě jedné z nich, malbám a objektům se sakrální tematikou, se věnuje lelekovický občan, pan Milivoj Husák. Požádali jsme ho o krátké přiblížení výtvarna, kterému se věnuje pěkných pár desítek let, vlastně více než půlstoletí.

Vaši rodiče byli umělci? Kdy bylo jasné, že budete výtvarník?

„Mí rodiče umělci nebyli, ale já měl jasno snad odjakživa. Zhruba od 10 let jsem chodil na lekce k profesoru Robertu Hliněnskému a Petru Skácelovi, bratru básníka Jana Skácela, do Základní umělecké školy na Francouzské ulici. V začátcích jsem často překresloval knižní ilustrace a dobarvoval je, což bylo zábavné a užitečné pro rozvoj výtvarných dovedností. Postupně jsem se i přes vlastní ilustrování knih, bylo to 30–40 titulů, dostal ke svému největšímu zájmu, a tím je malba v architektuře.“

Kde jsou například Vaše práce umístěny?

„Vytvářím menší i větší sakrální interiéry, oltářní obrazy, křížové cesty a nejvíc mě baví, když mohu zkoncipovat celý prostor, všechno jeho vybavení, vč. nábytku. Což jsem měl příležitost například v kapli komunity Tovaryšstva Ježíšova v Brně, která je netradičně umístěna v půdních prostorách. Něčím úplně jiným, ale také interiérovým, jsou návrhy varhan např. pro boční kapli kostela Panny Marie Sněžné v Praze, další pro kostel v severomoravských Darkovicích.“

V loňském roce jste se několik měsíců věnoval velkému obrazu, na který v domácím ateliéru nebylo místo, a pracoval jste na něm v lelekovické hasičce.

„Ano, byl to výborný nápad starosty a já tak nemusel hledat a pronajímat vhodný prostor například v Brně a dojíždět tam. Jde o akrylový obraz na překližce o rozměru výška 3,5× šířka 2,3 metru, je zezadu vyztužen rastrem z latí a jeho hmotnost odhaduji tak na metrák. Objednatelem byl Řád bosých karmelitek, který rekonstruuje klášterní areál v Drastech u Prahy. V něm vyrostl nový kostel sv. Terezie z Avily a já pro něj maloval tento velký oltářní obraz se ztvárněním vidění sv. Terezie.“

Nástěnné malby jako součást architektury jsou Vaše oblíbené výzvy. Kde se v Brně můžeme seznámit s touto kapitolou Vaší tvorby?

„Například na budově Divadla Na provázku je Anděl a komediant anebo třeba v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů v Žabovřeskách, kde je oltářní malba. Patří sem také přibližně 15 slunečních hodin.“

Jaké používáte techniky?

„Maluji akrylem na papír, plátno, sololit, překližku a rád používám ne‑výtvarné materiály, jako např. uhelný prach, popel, písek. Kromě toho navrhuji exteriérové objekty z kamene – poutní, křížové cesty, nebo nevšední pojetí hrobů. Možná znáte Cestu hrdelního práva v Tišnově, poutní ces‑ tu na Velehradě nebo určitě Sedmiradostnou cestu z České přes Lelekovice na Vranov.“

Kromě této poutní cesty máme v naší obci ještě některé další Vaše práce?

„Při vjezdu do Lelekovic od Brna je v kopečku po pravé straně kříž, jak já říkám pod Čuprovými a pak jsem se podílel spolu s panem Křivinkou na návrhu podstavce pro sošku sv. Floriána u hasičky.“

Které dílo jste prodal nejdál?

„Nachází se v Liberci v kapli Domu přijetí u františkánů a je to obraz se svatostánkem.“

Máte k některému z Vašich děl nejsilnější vztah?

„Je to asi kaple u jezuitů v Brně, to je ten už dříve zmíněný půdní prostor, kde jsem měl při realizaci úplnou svobodu.“

Jak se stalo, že ve své tvorbě naprosto jednoznačně inklinujete k duchovním, sakrálním tématům?

„Je to zejména proto, že umění nabízí cestu, jak vyjadřovat krásu stvoření, otázky smyslu života a sdílet to s ostatními lidmi, pro které to dělám.“

Poetická je Vaše tvorba, poetická je i odpověď na poslední otázku. Děkujeme za velmi příjemné posezení u tématu Vaší krásné práce a přejeme další výzvy k rozšíření Vaší krásné tvorby.

Text byl převzat se souhlasem vydavatele Lelekovického zpravodaje. Titulek je redakční.