Bývalá knihovnice vypráví o letech strávených v lelekovické knihovně. Jaká je její historie?

Ilustrační foto
Autor: freeimages.com

Zima přináší nejen chlad, mrazivé a sněhové dny, ale i nejdelší večery v roce. Ty se dají využít například k četbě knížek. Máme v Lelekovicích knihovnu s tisícovkami titulů (aktuálně je zde více než 8 tisíc knih a zabírají téměř čtvrt kilometru polic), stále se dokupují novinky a nabízí se i knihy z tzv. meziknihovního výměnného fondu, takže pořád je zde něco nového.

Asi nejvíce času dosud v naší knihovně strávila paní Alena Stejskalová. Byla zde totiž až do roku 2020 knihovnicí.

Paní Stejskalová, jak dlouho jste měla lelekovickou knihovnu na starost?

Knihovnictví jsem převzala v roce 1988, při odchodu do důchodu, kdy jsem skončila jako učitelka na lelekovické základní škole, a starala se o ni až do roku 2020, takže přes 30 let.

Jaká je historie knihovny – kdy byla v obci zřízena, na jakých místech dřív bývala a znáte jména předešlých knihovníků?

Na začátku byl Čtenářský spolek, založený 27. června 1897. Měl 28 členů a jeho předsedou byl Vojtěch Leixner. Tehdy za 136 rakouských korun nakoupili 64 starších knih a půjčovaly se v hostinci Ve Dvoře.

Od roku 1911 se o činnost spolku staral ředitel místní školy Adolf Roth, v době 1. světové války se vše zastavilo a aktivity byly obnoveny až na začátku roku 1919. Zakoupily se nové knihy za 500 korun a půjčovné bylo 50 haléřů.

V roce 1921 většina členů spolku vstoupila do Sokola a knihy, v té době jich bylo 195, přešly do vlastnictví Tělovýchovné jednoty. Půjčovaly se v hostinci u Leicherů, dnes tento dům známe jako Truhlářství Kožina.

Od roku 1933 byl knihovníkem Antonín Juran, od kterého jsem práci převzala, takže strávil v knihovně o pár desítek let více než já. Další roky počet knih i čtenářů postupně narůstal – na konci 60. let 20. století byly v knihovně téměř 3 tisíce knih, na konci 70. let už více jak 5500. To už byla knihovna v budově Místního národního výboru, v místnosti, která sloužila jako šatna při svatebních obřadech, vítání občánků, předávání občanských průkazů aj. Když jsem v knihovně začala pracovat, udělala jsem inventarizaci, vyřadily se hodně staré a poškozené knihy, stejně jako knihy poplatné dřívějšímu režimu, takže se jejich množství trochu snížilo.

Na začátku 90. let, když se dělala generální oprava budovy Obecního úřadu, se knihovna na nějakou dobu přestěhovala do č. p. 10, tzv. na kopeček naproti OÚ. Býval tam Klub důchodců a chodívali si tam i pro obědy.

Po dokončení rekonstrukce OÚ se už dostáváme ke knihovně, jak vypadá a kde funguje dnes. Čtenáři dostali dvě velké místnosti v přízemí budovy, počet knih se postupně zvyšoval až na dnešních více než 8 tisíc titulů.

V roce 2009 jsem dokončila elektronickou evidenci knih a od roku 2014 máme on-line katalog, který informuje o dostupnosti knih, je možné provést jejich rezervaci či prodloužit výpůjční dobu, to byly podle mě také důležité věci v historii naší knihovny.

Jak knihovník vybírá knihy, které nakoupí? Jak jste to dělala Vy?

Chodívaly nám přibližně jednou za dva měsíce seznamy všech vydaných knih. Mohly se objednat prostřednictvím hlavní brněnské knihovny, ale chodívala jsem je i přímo kupovat do knihkupectví.

Dává obec roční finanční limit na nákup knih a zhruba za kolik peněz se každý rok nakoupí knih?

Nemívala jsem danou přesnou částku. Nákupy bývaly každoročně zhruba za 20–30 tisíc korun.

Dělala jste besedu s nějakou známou osobností?

Ano, bylo to ve spolupráci se základní školou, uskutečnila se beseda se spisovatelem Michalem Vieweghem a básníkem Martinem Reinerem.

Najdou se v knihovně i nějaké tzv. veselé historky?

Jednou přišli dva chlapci, že potřebují do školy nějaké knížky o houbách. Bylo už těsně před zavřením, takže tma. A jako naschvál vypadla elektřina. Naštěstí jsem jezdívala do knihovny na kole, a tak jsme vzali kolo dovnitř, kluci šlapali, vyráběli světlo a já tak viděla na regály a hledala to, co si potřebovali půjčit.

Co je na práci knihovníka v malé obecní knihovně nejnáročnější, nejtěžší? Potýká se i s nějakými problémy?

Nesetkala jsem se s problémy, součinnost s obcí byla vždy skvělá.

Co Vás na ní nejvíc bavilo?

Moc ráda jsem dělala tematické besedy s dětmi a seznamovala dětské čtenáře, ve kterých literárních dílech se nějaký motiv, prvek či postava vyskytují. Například, kde se mohou setkat s chytrou liškou. Práci v knihovně jsem měla moc ráda a vždycky jsem si říkávala, že kdybych nepracovala ve školství, líbilo by se mi dělat v nějakém malém, zapadlém knihkupectví, kam by nechodilo moc lidí a já bych si tam mohla hodně číst.

Děkuji Vám, paní Stejskalová, za příjemné vzpomínání na léta, která jste věnovala místní knihovně, a na ta, která jim dávno předcházela. Přeji Vám pevné zdraví a mnoho a mnoho let, která byste mohla věnovat mj. Vašemu oblíbenému čtení.

V práci paní Stejskalové pokračuje profesionální knihovnice Lenka Šefferová, zaměstnankyně Knihovny Kuřim. O aktivitách, které pro čtenáře organizuje, vždy informuje na webu: www.lelekovice.knihovna.cz.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Zpravodaje obce Lelekovice. Titulek je redakční.